Nejčastější příčinou mimonemocniční náhlé zástavy oběhu je u dospělého člověka onemocnění srdce (82,4 %). Srdce se může zastavit i za zvláštních okolností, například po otravě jedovatými látkami nebo drogami, včetně alkoholu, po tonutí ve vodě, po podchlazení nebo naopak přehřátí organismu, při astmatu nebo prudké alergické reakci/anafylaktickém šoku (bodnutí včelou, vosou), po úrazu elektrickým proudem, úrazu při autonehodě atd.
Srdce za normálního stavu neúnavně pumpuje okysličenou krev do celého těla, po jeho zástavě ale začnou orgány bez kyslíku strádat. Nejhůře je na tom mozek, nejnáročnější příjemce kyslíku: bez dostatečného přísunu kyslíku rychle dochází k jeho trvalému poškození. Po přibližně pěti minutách bez přísunu kyslíku dochází k tak závažnému poškození mozku, že je prakticky znemožněn návrat do běžného života!
Medicína stále zdokonaluje své poznatky o tom, jak účinně a bezpečně obnovit činnost srdce. Techniky se mění nebo zdokonalují, laická první pomoc by přitom měla být účinná a zároveň jednoduchá. Poslední mezinárodní úprava pokynů, jak postupovat při resuscitaci, byla provedena v roce 2010. Postupy základní neodkladné resuscitace doznaly v Evropě, na rozdíl od Spojených států, zcela minimálních změn oproti roku 2005. Největší důraz je dnes kladen na kvalitní provádění nepřímé srdeční masáže a častější používání automatizovaných externích defibrilátorů (AED).
Základní postup:
1) Laická pomoc by měla být zahájena rozpoznáním náhlé zástavy oběhu. Více než polovina osob se zástavou má nepravidelné lapavé dýchání, které může u laiků budit dojem, že pacient nepotřebuje resuscitaci. Opak je pravdou, jde o jistou známku zástavy oběhu.
2) Po zjištění bezvědomí (zhroucená osoba nereagující na zevní podněty, např. zatřesení a hlasité oslovení typu „Jste v pořádku?") následuje zprůchodnění dýchacích cest záklonem hlavy a zvednutím brady (zdravotníci mohou použít předsunutí dolní čelisti jako alternativu) a posouzení stavu dýchání po dobu maximálně 10 sekund (look, listen and feel, tedy pohledem, poslechem a pocítěním).
3) Pokud postižený nedýchá, nebo jsou přítomny lapavé dechy, musí být okamžitě zahájena nepřímá srdeční masáž. Současně je přivolána záchranná služba ( telefon 155), popř. donesen a připojen automatizovaný externí defibrilátor (AED), pokud je v blízkosti zástavy k dispozici.
4) Hmatání pulzu na velkých tepnách není k diagnostice zástavy oběhu laiky potřebné. Žádný čas bychom neměli marnit ani vyšetřováním dutiny ústní k vyloučení přítomnosti cizího tělesa. Tento úkon je na místě až v případě, kdy nejsou účinné úvodní umělé vdechy.
5) Vysoce kvalitní srdeční masáž je klíčovým postupem a je na ní kladen extrémně silný důraz. Srdeční masáž je prováděna pravidelným stlačováním hrudníku frekvencí alespoň 100 stlačení za minutu (maximálně 120/min) do hloubky alespoň 5 cm (maximálně 6 cm). Po každém stlačení následuje úplné uvolnění hrudníku, aby došlo k jeho návratu do výchozí polohy. Je nutné omezit jakékoliv přerušování srdeční masáže a při přítomnosti více osob se v provádění masáže každé dvě minuty vystřídat.
6) Resuscitace bez dýchání do plic je nyní doporučena při a) pomoci poskytované nevyškolenými laiky, b) při neochotě kohokoliv provádět umělé dýchání, c) při TANR (telefonicky asistované neodkladné resuscitaci - operátorem tísňové linky).
7) Zachránci vyškolení v neodkladné resuscitaci by na rozdíl od laiků měli resuscitaci provádět klasickým způsobem - střídáním stlačení hrudníku a umělých vdechů v poměru 30 : 2. Při umělém dýchání by neměl vdech trvat déle než 1 sekundu, celkové přerušení masáže na dva vdechy by mělo být maximálně 5 sekund. Přerušování kompresí snižuje pravděpodobnost přežití postiženého.
8) Laici mohou resuscitaci ukončit po předání postiženého profesionálnímu týmu záchranné služby, při jejich vyčerpání, nebo pokud se postižený začne „probouzet" (hýbe se, otevírá oči, dýchá). Poslední situace vzniká zpravidla tehdy, pokud je resuscitace zahájena u pacientů bez srdeční zástavy (např. při epileptickém záchvatu, kolapsu apod.).
9) Pokud je nemocný v bezvědomí, ale sám normálně dýchá, otočte jej na bok do tzv. zotavovací polohy (obrázek 1) a jeho dech neustále kontrolujte až do příjezdu zdravotníků.
Obrázek 1:
10) Je doporučeno rozšiřovat dostupnost defibrilátorů - AED na veřejných místech. Celosvětově bylo sjednoceno označení přístrojů AED a nový zelenobílý piktogram by měl být používán všemi výrobci i prodejci přístrojů (obrázek 2). Ačkoli 60 - 80 % zástav vzniká v domácnosti, vyšší riziko těchto případů je také na mezinárodních letištích (průměrný výskyt 7 případů ročně), ve věznicích, nákupních centrech, kasinech, sportovních areálech nebo golfových hřištích, kde mohou být AED k dispozici.
Obrázek 2:
11) V případě použití AED postupujte výhradně podle hlasových pokynů přístroje. Nalepte jednu elektrodu pod levé podpaží, druhou pod pravou klíční kost, vpravo od hrudní kosti. Pokud je na místě více zachránců, neměla by se během lepení elektrod přerušovat resuscitace. Přístroj po nalepení elektrod sám provede zhodnocení srdečního rytmu a vyšle defibrilační výboj. Nemocného by se v tuto dobu neměl nikdo dotýkat.
12) Pokud budete mít při provádění resuscitace jakékoli pochybnosti, snažte se zachovat klid: operátoři na lince 155 nebo 112 jsou v celé Evropě vyškoleni takovým způsobem, aby vás dokázali po telefonu instruovat k zahájení srdeční masáže.
Červený kříž, odborné lékařské společnosti, spolky, občanská sdružení nebo jednotlivé nemocnice pořádají praktické kurzy první pomoci, které sice stojí zhruba tisíc korun, ale které mohou být jednou penězi nedocenitelné. Za některé kurzy, například ty, které pořádá Česká resuscitační rada, můžete získat oficiálně uznávané časově omezené certifikáty. V nabídce jsou například i kurzy speciálně pro rodiče nebo kurzy, které vás „vycvičí zážitkem" během simulování skutečných krizových situací. Zažijete na vlastní kůži stres i časovou tíseň při vyprošťování na silnici, v horách nebo u vody, aniž byste někoho reálně ohrozili. Odnesete si však zkušenosti, které vás mohou dobře připravit na opravdové nehody, máte menší riziko, že zpanikaříte nebo že nebudete vůbec vědět, co dělat.
Zdroje a odkazy:
1. Česká resuscitační rada - www.resuscitace.cz
2. Instruktážní video - resuscitace
