Pro pochopení toho, proč srdce tluče v určitém rytmu, je důležité zopakovat si trochu anatomie a fyziologie lidského těla. Nebojte, postačí nám učivo ze střední školy.
Srdce je dutý sval, který se skládá ze čtyř dutin. Dvě síně tvoří horní část srdce a dvě komory tvoří dolní část. Podélně je srdce rozděleno stěnou (septum) na levou a pravou část. Tím, že se srdce v pravidelných intervalech rozpíná a stahuje, pumpuje krev do těla. Díky tomu se do tkání a orgánů dostává kyslík a živiny.
Aby bylo možné krev přivádět a pumpovat do krevního oběhu, musí se srdce stimulovat velmi malými tělesnými elektrickými impulzy.
O vytváření těchto elektrických impulzů se stará takzvaný sinoatriální uzel - svazek specializovaných buněk v srdeční síni, který vytváří slabé elektrické signály a vysílá je dál do srdce. Signál se vyšle tehdy, když se síň naplní krví. Následuje stah srdeční svaloviny, který krev vypudí dál směrem dolů do komory. Sinoatriální uzel tak funguje jako přirozený kardiostimulátor, jenž zajišťuje pravidelný tlukot srdce. Existuje ještě takzvaný atrioventrikulární uzel, který je umístěný mezi pravou síní a komorou. Funguje tak, že než propustí elektrické pulzy do komory, po několik setin sekundy je zadrží. Výsledkem je, že pulz síně nastane dříve, krev projde do komory, a poté nastane pulz komory.
Zdravé srdce provede 60 až 80 úderů za minutu, což odpovídá asi 100 tisícům úderů za den. Pokud se věnujeme fyzicky náročnější aktivitě nebo jsme ve stresu, tlukot srdce se může zvýšit až na 100 úderů za minutu a více. Zajistí se tak více kyslíku pro svaly nebo další důležité tkáně a orgány.
Obr.: Převodní systém srdeční: sinoatriální (SA) uzel a atrioventrikulární (AV) uzel
Když srdce tluče pomalu nebo nepravidelně...
Přirozený srdeční rytmus mohou narušovat nemoci srdce nebo stárnutí. Časté jsou tyto poruchy srdečního rytmu: nepravidelnost, přílišná nebo naopak nedostatečná rychlost.
Bradykardie: jedná se o poruchu, kdy srdce tluče příliš pomalu. Projevuje se únavou, nevolností nebo omámeností, protože tělo má nedostatek kyslíku.
Tachykardie: při této poruše tluče srdce trvale příliš rychle a komory se nestačí úplně naplnit krví. Důsledkem je nevolnost, mdloba nebo dokonce zástava srdce.
Fibrilace komor: jde o nejzávažnější typ poruchy srdečního rytmu (arytmie). Elektrické signály nejsou v srdci správně načasovány a začínají v komoře místo v sinoatriálním uzlu. Důsledkem je, že srdce pravidelně netluče, ale vibruje (fibriluje), a to rychlostí až 300 pulzů za minutu. Následkem je rychlá ztráta vědomí. Komorová fibrilace se léčí intenzivním elektrickým šokem (defibrilací). Zdrojem tohoto šoku může být vnější přístroj (defibrilátor) nebo tzv. ICD, kardioverter-defibrilátor implantovaný do těla.
Fibrilace síní: jde o nejběžnější arytmii starších lidí. Při síňové fibrilaci vibruje horní síň a signály vysílané do dolních komor jsou zmatené nebo nepravidelné. Někteří lidí nepociťují žádné příznaky, jiní mohou cítit bušení srdce nebo chvění v hrudníku. Může se objevit únava, nevolnost, zpomalené reakce nebo dušnost. Horší ale je, že při fibrilaci síní může vzniknout krevní sraženina v srdci, která může putovat v těle a způsobit ucpání cévy v plicích nebo v mozku (mozkovou mrtvici). Síňová arytmie se většinou léčí kombinací operace, léků a defibrilace, pro některé pacienty je řešením kardiostimulátor.
...může pomoci kardiostimulátor
Moderní kardiostimulátory lze přizpůsobit každé speciální poruše srdečního rytmu. Systém se skládá ze samotného kardiostimulátoru a elektrod, které jej spojují se srdcem. Zařízení je aktivní vždy, když u pacienta nastane porucha srdečního rytmu. Pokud kardiostimulátor vyšle elektrický impulz, srdeční sval se stáhne. Kardiostimulátor může být buď jednodutinový (jedna elektroda je v srdeční síni) nebo dvoudutinový (jedna elektroda je obvykle v síni a druhá v komoře), ale existují i tříelektrodové stimulátory, které zajišťují, aby levá a pravá komora tepaly ve stejnou dobu u pacientů, jenž to potřebují.
Mnoho moderních kardiostimulátorů umí přizpůsobit frekvenci vysílání elektrických impulzů měnícím se životním procesům: mají zvláštní senzor, který reaguje například na tělesnou aktivitu (běh, plavání, práce na zahradě...) nebo i na změněné pocity (strach, úzkost, úlek, velká radost apod.).
Kardiostimulátor je nutné umístit do těla - implantace trvá asi hodinu a provádí se v místním znecitlivění. Lékař udělá malý řez pod klíční kostí a opatrně jím zavede elektrodu žílou do srdce. Cévy nejsou citlivé na bolest, není proto nutné žádné další umrtvení. Správné umístění elektrody v srdci kontroluje lékař na obrazovce. Když se otestuje funkčnost elektrody, připojí se ke kardiostimulátoru. Ten se nakonec implantuje pod klíční kost do malé “kapsy” a kůže se sešije několika stehy. Hojení trvá většinou krátce a pacient brzy přestane kardiostimulátor pociťovat. Brzy po implantaci následuje kontrola, při níž lékař zkontroluje, zda vše funguje správně a “strojek” naprogramuje podle individuálních potřeb organismu. Někteří lékaři poté využívají takzvané monitorování na dálku: pomocí speciálního programu v telefonu nebo počítači pacient posílá lékaři informace o kardiostimulátoru. Tato dálková vyšetření lze kombinovat s osobními návštěvami lékaře.
Pravidla života s kardiostimulátorem
Kardiostimulátor se dává pacientům s nemocným srdcem proto, aby jim prodloužil a zlepšil život, neměl by je proto nijak omezovat. Mnozí se zbaví nevolností, závratí nebo mdlob, jiní cítí více energie nebo jim kardiostimulátor poskytuje pocit bezpečí. Nutné je dodržovat ale tato hlavní pravidla: užívat všechny případné léky tak, jak je lékař předepsal, chodit na pravidelné kontroly kardiostimulátoru (zpravidla každých šest měsíců), nosit u sebe průkaz kardiostimulátoru (informuje o typu přístroje a obsahuje další důležité údaje pro zdravotníky - například rychlou zdravotnickou pomoc) a kontaktovat ošetřujícího lékaře při zaznamenání odlišností nebo nápadností v souvislosti s kardiostimulátorem či pokud nemocný začne pociťovat únavu, dušnost, změnu tepové frekvence. Většina nemocných se po implantaci kardiostimulátoru může vrátit ke svému běžnému životu včetně řízení auta, zaměstnání, k sexuálnímu životu, sportování nebo cestování. Kardiostimulátor je napájen baterií s dlouhou životností (pět až deset let). Stav baterie je pravidelně kontrolován lékařem i přístrojem samotným, proto bude v případě potřeby kardiostimulátor včas vyměněn za nový (funkční elektrody se v srdci ponechají a vymění se pouze kardiostimulátor).
Pacienti se často zajímají o to, zda budou “práci” kardiostimulátoru vnímat. Lze říci, že nikoli. Přístroj produkuje pouze slabý elektrický proud, který působí pouze na srdce. Lékaře je třeba uvědomit v případě, že se vyskytnou nějaké neobvyklosti, například neustávající škytavka.
Jiným případem jsou již zmíněné přístroje ICD, kardioverter-defibrilátory implantované pacientům s rizikem závažných a život ohrožujících arytmií. Pokud u těchto nemocných dojde k arytmii a přístroj zahájí léčbu, pacient to může velmi pocítit. Stručně řečeno, přístroj může vyslat výboj různé intenzity, aby arytmii zastavil a srdce vrátil do normálního rytmu. Někteří pacienti s nástupem arytmie omdlí, takže necítí nic, jiní krátký, ale náhlý výboj pociťují jako “kopnutí do hrudníku.” Pokud pacient na sobě rozpozná příznaky rychlé srdeční frekvence, je důležité, aby zůstal v klidu, sedl si nebo lehl a vyčkal na moment, kdy ICD provede léčbu. Ideální je, když pacient v této situaci není sám, ale v přítomnosti člověka, který umí provést kardiopulmonální resuscitaci pro případ, že by jí bylo zapotřebí, nebo pro případ, že by nemocný upadl do bezvědomí a bylo nutné zavolat záchrannou službu. Pokud je pacient po výboji při vědomí, ale necítí se dobře, měl by zavolat svého lékaře nebo záchrannou službu.
Praktické otázky
Kardiostimulátory jsou maximálně chráněny proti vlivům elektrických přístrojů a jejich záření. Nemocní s kardiostimulátorem můžou bez obav používat audiovizuální techniku, sluchátka (mezi sluchátky a kardiostimulátorem by měla být vzdálenost aspoň tři centimetry), bezdrátové telefony, fény, elektrické strojky, domácí spotřebiče včetně mikrovlnek, kuchyňské přístroje, počítače, kopírky, měřiče pulzu. Mobilní telefon by neměl vyvolávat žádné potíže, je ale doporučeno držet jej na opačné straně těla, než je umístěn kardiostimulátor. Pacienti mohou procházet také bezpečnostní kontrolou na letištích, ale pokud ukážou identifikační kartu, zpravidla nemusejí detekčním rámem procházet.
S lékařem je třeba zkonzultovat používání přístrojů jako jsou vrtačky, střelné zbraně, vysílače rozhlasu a televize, radary, vysokonapěťová vedení, elektrické svářečky, indukční varné desky. Pokud existují místa nebezpečná pro pacienty s kardiostimulátory, jsou označena tímto symbolem:
Při lékařských vyšetřeních je doporučeno lékaře vždy informovat o přítomnosti kardiostimulátoru. Rizikové totiž mohou být operace, při nichž se používají elektrické nástroje, litotripsie (drcení ledvinných kamínků ultrazvukem), diatermie nebo ozařování.
