Stále není jasné, zda se naši předci Homo sapiens s Neandrtálci spojili (zkřížili), a vzhledově i životním stylem následně zcela převládli, či zda se jednalo o jednu z prvních genocid v dějinách lidstva; nepovažujete-li Starý zákon za skutečný popis naší historie. Dle posledních genetických studií se o něco pravděpodobnější jeví pro nás ta příjemnější, tedy první varianta. Skutečně zřejmě neseme některé geny od našich -lze to snad již opatrně tvrdit - neandrtálských (spolu)předků.
V jednom z neprestižnějších světových vědeckých časopisů vyšel v tomto roce zajímavý článek, který se zaměřil na výskyt neandrtálských genů v nás. Text vypadá seriózně a datum 1. dubna, kdy byl článek publikován, je zřejmě zcela náhodné. Jedná se o rozsáhlou studii, ve které byly odebírány vzorky genetického materiálu z nalezených koster původních neandrtálských obyvatel, od šimpanzů a od současně žijících obyvatel Evropy a dalších kontinentů. V těchto tkáních byly nalezeny společné geny zjevně neandrtálského původu. Tyto geny jsou spojeny s látkovou výměnou tuků a našim evropským předkům zřejmě pomohly přežít náročnější podmínky, které tehdy na tomto kontinentu převládaly. Zmíněné geny zřejmě programovaly uvolňování tuků v kritických dobách zimy a hladu a také jejich preventivní uskladňování v tukových buňkách ve štastnějších dobách.
Moderním manažerským jazykem řečeno, geny zajišťovaly určitou flexibilitu reakcí našich těl na měnící se podmínky z hlediska výživy, případně tepelné izolace. Popsané geny se mimo evropské populace nevyskytují a nejsou ani přítomné u našich nejbližších žijících příbuzných - šimpanzů.
Z tohoto pohledu je zajímavé, že z jednoho dokumentárního pořadu BBC před několika lety zazněla zatím nepotvrzená, ale velice zajímavá a poměrně nečekaná hypotéza, že jsme po Neandrtálcích zdědili soucit. Přesněji řečeno, geny pro soucit. V jeskyních původně obydlených Neandrtálci byly totiž objeveny kostry některých jedinců se zhojenými zlomeninami, které byly tak závažné, že by postižení nemohli přežít bez pomoci ostatních. Podobné nálezy chybí u Homo sapiens ze srovnatelného období. Nemuselo se však jednoznačně jednat o bezcitnost, ale o to, že Homo sapiens byl především poutník/osidlovatel a je těžší jeho pozůstatky dohledat na rozdíl od Neandrtálců, kteří stabilně obývali jednu oblast.
Ať už zjistí příslušní odborníci cokoliv, zatímco přítomnost soucitu nemusí někteří výrazně soutěživí jedinci považovat za přílišnou výhodu, přinejmenším evropští lékaři, zabývající se látkovou výměnou tuků, by mohli vzpomenout na možný odkaz našich neandrtálských prapředků v podobě tukového metabolismu.
Zdroj: Khrameeva EE, Bozek K, He L, Yan Z, Jiang X, Wei Y, Tang K, Gelfand MS, Prufer K, Kelso J, Paabo S, Giavalisco P, Lachmann M, Khaitovich P. Neanderthal ancestry drives evolution of lipid catabolism in contemporary Europeans. Nat Commun. 2014;5:3584
