Co dělat, když vysoký krevní tlak vzdoruje

11.09.2013

Vysoký krevní tlak patří mezi nejčastější poruchy srdečně cévního systému. Zároveň je významným rizikovým faktorem pro vznik mozkových mrtvic a infarktů myokardu. Jeho vliv na ledviny také není ideální. Proto je velice důležité vysoký krevní tlak včas zachytit a dobře léčit.

Krocení vysokého krevního tlaku probíhá na několika úrovních. Tou první je úprava životního stylu, především omezením soli v potravě na méně než 3-5 g/den (současná spotřeba u nás je přibližně 15 g/den) a dosažením či udržením ideální váhy, a to hlavně dostatečnou pohybovou aktivitou. 

Opatření z hlediska životního stylu však velmi často nestačí a je nutné, aby byly nasazeny léky, které vysoký krevní tlak sníží. I když jsou tyto léky účinné a je možné je používat i v kombinacích, u značného procenta pacientů není ani kombinací léků možné uspokojivých hodnot krevního tlaku dosáhnout. Definice vzdorovité (čili odborně rezistentní) hypertenze je následující: nemožnost dosáhnout uspokojivých hodnot krevního tlaku, tedy méně než 140/90 milimetrů rtuti při užívání kombinace alespoň 3 léků včetně léků močopudných (diuretik).

Příčin selhání léčby či rezistentní hypertenze může být několik:
1. Pacient hodně solí, přibývá na váze, nehýbe se.
2. Pacient neužívá léky.
3. Pacient má zvýšený tlak pouze u lékaře (fenomén bílého pláště).
4. Jedná se o druhotnou hypertenzi, způsobenou například zúženou tepnou zásobující ledvinu, nadměrnou činností nadledvin a vylučováním látek zvyšujících krevní tlak, sníženou činností štítné žlázy.
5. Pacient nemá vhodnou kombinaci léků; většinou chybí močopudné léky.
6. Pacient užívá léky, které zvyšují krevní tlak ve větším množství. Jedná se především o léky proti bolesti a zánětu (ibuprofen a další), z původně růžového přítele se stává růžový nepřítel.

Co můžeme dělat my sami?

Méně solit (přinejmenším odstranit slánku ze stolu), méně pít alkohol, při větších obtížích zcela abstinovat a více se hýbat, a to alespoň čtyři půlhodiny týdně. Neužívat příliš často léky proti bolesti a zánětu, případně se poradit s lékařem, které z nich jsou pro nás nejvhodnější. Užívat pravidelně předepsané léky; pokud nevyhovují, nevysazovat je bez konzultace s lékařem.

Co může dělat lékař?

Dobře změřit tlak, nejlépe dvakrát až třikrát; první hodnota může být výrazně nadhodnocena. Zkontrolovat, zda skutečně předepsané léky užíváme. U podezřelých pacientů je možné zkontrolovat i jejich užívání odběrem krve. Znovu nám domluvit abychom nesolili, nepili alkohol, sportovali. Zkontrolovat, zda nám dává vhodnou kombinaci léků; zda například nebyly bezdůvodně vynechány močopudné léky. Zkontrolovat, zda neužíváme léky, které zvyšují krevní tlak. Zjistit, zda se nejedná o takzvaný fenomén bílého pláště (to znamená, že u lékaře má pacient či pacientka vyšší krevní tlak, zatímco doma/mimo dosah lékařů je krevní tlak zcela v normě). Toto lze zjistit domácím měřením (více ZDE), či monitorací krevního tlaku nasazením speciální aparatury na 24 hodin. Dalšími vyšetřeními vyloučit druhotnou hypertenzi.

Pokud je vše předcházející vyšetřeno a upraveno a tlak je stále vysoký, ještě zbývá několik možností léčby. První je dále zvýšit počet léků a jejich kombinací. Razantnějším postupem je radiofrekvenční denervace renálního sympatiku: metoda, kdy katétrem (speciálním tenkou hadičkou) vybaveným vysílačem radiových vln a zavedeným do ledvinné tepny se v jejím okolí radiovými vlnami vyřadí z činnosti nervové pleteně zodpovědné za (nesprávnou) regulaci krevního tlaku. Další metodou je naopak stimulace regulátorů krevního tlaku v oblasti krčních arterií speciálním strojkem. Také je zkoumána metoda „očkování" proti látkám, které vedou ke stahování tepen a tím ke vzestupu krevního tlaku. Nejvíce rozšířeným je v současné době popsaný zákrok v oblasti ledvinných tepen. Další metody se používají spíše výjimečně, a to téměř výhradně pro výzkumné účely.

U naprosté většiny pacientů lze však vzpurný krevní tlak zkrotit zdravějším přístupem k životu a poctivým užíváním předepsaných léků.

Použité odborné pojmy