V čem je stres užitečný?
Miliony let nás spolu s ostatním živočichy příroda připravovala na její vlastní léčky - setkání se šavlozubým tygrem, nepřátelským kmenem, povodněmi, požáry a dalšími. Takové události jistě nebyly nic příjemného a i po takové době se odvažujeme tvrdit, že naši předci při tom prožívali stres. Nicméně přírodou navržená a realizovaná stresová reakce jim dávala šanci přežít. Stres má totiž za úkol nás připravit buď na boj, nebo v případě zdatnějšího soupeře na útěk. Při stresové reakci se především z nadledvin rychle vyplaví stresový hormon adrenalin, zvedá se tepová frekvence, krev je přesměrována do svalů, stoupá krevní hladina cukru a dalších energetických látek a tělo je připraveno na usilovnou svalovou činnost s pohotově dostupnými pohonnými hmotami v krevním oběhu. Naše stálá přítomnost na této planetě naznačuje, že to dlouho slušně fungovalo.
A proč to už dnes tolik nefunguje?
Nyní již šavlozubé tygry potkáváme zřídka, leč stresy zůstaly. Způsobují nám je nároční nadřízení, nevýkonní podřízení, příliš agresivní řidiči, příliš opatrní řidiči a další doslova infarktové situace, včetně povodní a požárů; ty posledně uvedené s námi, bohužel, věrně zůstaly po celou dobu. Naše tělo na tyto domnělé i skutečné rány osudu reaguje jako za dávných časů - vyplavením stresových hormonů, energetických látek a přípravou našeho těla na očekávaný boj či útěk. Současné společenské konvence nám však již nedovolují bojovat či utíkat dle původního návodu. Spíše se uchylujeme k hlasitým i tichým nadávkám či nářkům vsedě; v nejhorším případě pak spolkneme něco sladkého, slaného, mastného, či si zapálíme cigaretu, většinou opět vsedě. Hormony a látky, které mají sloužit jako stimulanty a pohonné hmoty pro naší svalovou činnost, tak nečinně brouzdají krevním oběhem a marně se snaží dostat do zcela nečinných svalů; nakonec začnou škodit našim cévám. Benzín, který se nespaluje v motoru, ale ocitne se mimo nádrž v zemi či ve vodě, také není ideální životabudič pro své okolí. Stres může tedy být jedním z důležitých rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění, která v současnosti napadají každého druhého z nás; opět si troufáme tvrdit, že s daleko větší smrtící efektivitou než šavlozubí tygři v dobách minulých. Aby nebylo ještě hůře, tak psychologové ale i lékaři věnují stresovým reakcím a jejich zvládnutí zvýšenou pozornost, i když posledně jmenovaní v zásadě neradi léčí věci, které neumí přesně změřit a více se soustředí na klasické a rizikové faktory jako je kouření, krevní tlak, cholesterol, cukr v krvi a další měřitelné položky.
Řešení existuje
Jistě není vhodné při každé neshodě fyzicky napadat naše oponenty (o nadřízených nemluvě) či bezhlavě prchat. Nicméně na základě současných znalostí určité řešení existuje. Koncem minulého roku byl publikován článek z velice prestižního londýnského pracoviště, ve kterém byla shrnuta fakta týkající se stresu a rizika srdečně-cévních chorob se zaměřením na pohybovou aktivitu. Tato práce shrnula řadu kvalitních studií zaměřených na tuto problematiku. Skutečně zjistila, že chronický stres a deprese (déle trvající smutná nálada) jsou spojeny se srdečně-cévními chorobami a jejich horším průběhěm. Zhruba 30 % srdečně--cévních příhod je vysvětlitelných stresem, včetně jeho nepřímých účinků - například přes zvýšený krevní tlak. Na druhou stranu však ukázala i možné světlo na konci chmurného tunelu a tím byla vhodná fyzická aktivita.
Bohužel, data z většiny citovaných a kvalitně provedených studií nejsou jednoznačná a nebylo spolehlivě prokázáno, že například cvičení trvající 8-12 týdnů vede k větší odolnosti na stres z hlediska odpovědi našeho srdečního a cévního systému, měřené například tepovou frekvencí. Naproti tomu obézní děti, které při tělesném tréninku ubyly na váze, byly proti stresu výrazně odolnější. Další pozitivní výsledky nabídly studie, ve kterých bylo dotazníkem a objektivním měřením stanovena dlouhodobější fyzická aktivita, včetně její intenzity. Je tedy možné, že tři měsíce cvičení nezabrání reakci těla, na kterou je příroda připravuje miliony let; na to potřebuje výrazně delší dobu tréninku. Je také těžké vybrat vhodný model stresu, který dokonale napodobí naše současné životní trable - málokdy nás i sebenepříjemnější nadřízený nutí například rychle počítat matematické vzorce, velice často ve vědeckých testech využívané.
Jak můžeme vybít stres a ochránit naše zdraví
I přes nejednoznačné výsledky, však platí dle odborníků toto: Kdo se hýbe, truchlí méně. Je možné si dokonce na určitou dobu „předplatit" ochranu proti stresu; bezprostředně po cvičení jsme vůči stresu odolnější. Bylo dokonce poměrně spolehlivě spočítáno, že hodina intenzivnějšího cvičení nám následně výrazně zlepší náladu na 2-4 hodiny. Takže pokud cvičíte dle rad expertů na prevenci srdečně-cévních onemocnění 3 x týdně 1,5 hodiny můžete získat 9-18 hodin lepší nálady. Problém je samozřejmě v tom, že nenaložený či depresivní člověk má problém přinutit se vstát a jít se sebou něco aktivně dělat; tím že se nehýbe, zase stoupá stres a bludný kruh se uzavírá. Přitom víme, že pohybová aktivita tlumí jak stres - bezprostředně, tak má příznivý účinek na cévní systém - bez ohledu na naši stresovanost.
Tipy na závěr
Přes veškeré nejistoty je možné klidně doporučit následujících pár tipů. Když si vás zve šéf na kobereček, nejezděte k němu výtahem, jděte či běžte pěšky. Naopak, pokud chcete vynadat podřízeným kolegům, zaběhněte si k nim. Před oběma setkáními neuškodí pár jednoduchých cviků. Určitě následně nepolykejte nic sladkého. Podobně, jste-li ve špatné náladě po sériích pracovních nebo osobních neúspěchů, nesledujte ještě méně úspěšné a jistě stresované herce v podřadných televizních seriálech, ale zvedněte se z gauče a jděte se alespoň rychle projít. Při každém stresu si představte šavlozubého tygra. Na toho neplatily nadávky či nářky vsedě, ale poměrně svižný pohyb. Proti našim předkům máte tu ohromnou výhodu, že si běh můžeme v klidu dopředu naplánovat.
Citovaný článek:
Hamer M. Psychosocial stress and cardiovascular disease risk: the role of physical activity. Psychosom Med. 2012 Nov-Dec;74(9):896-903.
