Sůl a vysoký krevní tlak

11.04.2013

V přírodním stavu neobsahuje žádná potravina hodně soli. Sůl začala být přidávána k potravě jako konzervační látka, která umožnila potraviny déle uchovávat a zároveň zlepšila jejich chuť. Dnes patří k důležitým přísadám při vaření a dochucování jídla. Chuť na slané však není vrozená a vyvíjí se postupně s věkem a je hodně ovlivněna stravovacími zvyklostmi a návyky rodiny. Upřednostňování slaného se začíná objevovat při přechodu dítěte na kravské mléko, které obsahuje 3 až 4krát více soli než mléko mateřské (Tabulka 1).

 

Sodík (mmol/l)

Sůl (g v 1 litru)

Mateřské mléko

7

0,5

Kravské mléko

20 - 25

1,2 -1,5

Umělé mléko

10 - 15

0,6 - 0,9


Tabulka 1. Obsah NaCl (chloridu sodného - soli) v mateřském, kravském a umělém mléku

Uberme sůl, sníží se kalorie

Navíc jak známo, slaná chuť vede k vyššímu příjmu tekutin a není divu, že za určitou neochotou snížení příjmu soli v potravinách stojí také velké solné lobby potravinářského průmyslu. V této souvislosti je zajímavá studie britských autorů z roku 2008, která sledovala souvislost mezi solením, příjmem sladkých nápojů a obezitou u 1688 dětí ve věku 4-18 let. Sledování přineslo hned několik překvapivých zjištění. Jednak se ukázalo, že děti od 4 do 18ti let pijí hodně sladkých nápojů (31 % z denního příjmu tekutin) a málo čisté vody (9 % z denního příjmu tekutin). Čím více tekutin děti vypily, tím více zkonzumovali také soli. Autoři spočítali, že pokud by se snížil příjem soli o 1 gram denně, vedlo by to k snížení příjmu tekutin o 100 g, respektive 27 g sladkého nápoje denně. Je tedy možné, že pokud by děti omezily denní spotřebu soli o 3 gramy, vedlo by to k tomu, že by vypily o skoro dva a půl sladkého nápoje denně míň.

Jaký je vztah mezi krevním tlakem a příjmem soli v potravě?

Ukazuje se, že v populacích lidí s nízkým příjmem soli (do 3g denně) je výskyt vysokého krevního tlaku (hypertenze) vzácný. Na druhou stranu je nutné dodat, že se jedná o etnika jako jsou brazilští indiáni, Eskymáci a některé africké či papuánské kmeny, které žijí zcela jiným životem než naše "euro-americká" populace. To znamená, že se u nich neuplatní ani další rizikové faktory jako složení stravy, příjem alkoholu, obezita, kouření a společensko-ekonomické postavení. Zato v naší populaci, která přijme i 6 gramů soli denně, platí, že výskyt vysokého tlaku je závislý na příjmu soli.
Překročení hranice 6 g soli denně zvyšuje krevní tlak a pokud tato nadměrná konzumace soli trvá dostatečně dlouho, může být vzestup tlaku opravdu výrazný. A naopak zase platí, že snížení příjmu sodíku přibližně o 6 g denně krevní tlak zase snižuje.

Jaký je mechanismus účinku soli na krevní oběh?

V tomto případě je zcela zásadní funkce ledvin. Evoluční teorie předpokládá, že prehistoricky byl člověkem a jeho předchůdci příjem soli v potravě menší než 0,5 g denně, čemuž byla přizpůsobena funkce ledvin. Nadměrný přívod soli (10-12 g denně) v posledních staletích přetížil naše přirozené mechanismy v udržování rovnováhy sodíku v těle. Přestože je příjem soli v naší populaci vysoký, tak ne každý onemocní vysokým tlakem. Existuje totiž rozdílná citlivost na sůl: někdo z nás je takzvaně na sůl citlivý a někdo je zase vůči soli odolný, je to dáno jednak geneticky a jednak různými vlivy vnějšího prostředí. Není výjimkou ani to, že se původně vůči soli odolný jedinec stane na sůl citlivým. Příčinou může být váhový přírůstek nebo třeba poškození ledvin. Neexistuje žádná jednoduchá metoda, která by umožnila vyhledávat jedince citlivé na sůl. Samotné způsoby, jakými sodík působí na cévy a krevní tlak je složitý, proto se do jeho vysvětlování pouštět nebudeme. Raději si řekněme, jaké množství soli je pro naše tělo ideální.

Jaké množství soli je ideální?

Omezení příjmu soli do 5-6 g denně je spojeno s mírným, přesto nezanedbatelným efektem na snížení vysokého tlaku. Ovšem zdá se, že i příliš nízký příjem soli může přinášet zdravotní rizika. Strava nejen příliš bohatá, ale i příliš chudá na sůl může vyvolat metabolické poruchy a negativně ovlivnit riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění.

Jakkoliv snadno se myšlenka o omezení příjmu soli přijme, tak se složitě uskutečňuje. V našem běžném příjmu potravy jsme schopni ovlivnit maximálně 10-12 % denního příjmu soli aktivním přisolováním během vaření či dosolováním hotového jídla. Dalších 10 % se v potravinách vyskytuje přirozeně. A až 80% soli je přidáváno do jídla a polotovarů při jejich výrobě potravinářskými závody. Kanadský průzkum ukázal, že více než polovina celkového denního příjmu soli je způsobena konzumací deseti nejoblíbenějších jídel (Tabulka 2). Naopak v asijských a rozvojových zemích je hlavní podíl soli v omáčkách a koření přidávaného až do hotového pokrmu.

 

Procento z denního příjmu sodíku

Pizza, sendviče, hamburgery a hotdogy

19,1

Polévky

7,4

Pasta

5,7

Mléko a mléčné výrobky

4,0

Drůbež

3,8

Brambory a výrobky z brambor

3,4

Sýr

3,2

Cereálie

3,0

Vepřové maso

3,0

Omáčky

2,9


Tabulka 2. Kanadská studie ukazující, že polovina našeho denního příjmu sodíku vychází z 10 nejčastěji požívaných jídel a potravin.

Má smysl dieta s omezením solení u pacientů s vysokým tlakem?

Přísné omezení příjmu soli se začalo poprvé využívat v léčbě hypertenze koncem 40. let 20. století, kdy doporučovaná dieta byla založena na rýži a ovoci. V 50. letech se přístup změnil zavedením diuretické (odvodňovací) terapie, která ovšem z těla vyplavila i další potřebné minerály jako je draslík a hořčík. Později studie na velkém počtu pacientů ukázaly, že omezení soli v potravě má smysl a snižuje riziko vzniku infarktu, mrtvic i dalších cévních chorob. Výsledky byly natolik přesvědčivé, že se například ve Spojených státech do kampaně proti solení vložili i politikové. Velkého úspěchu dosáhli například ve Finsku, kde zavedli opatření v podobě omezení solení všech potravin. Do roku 2002 tam došlo k omezení příjmu soli o 40 %, což vedlo k poklesu krevního tlaku na úrovni celé populace o více než 10 mmHg a zároveň došlo k výraznému poklesu úmrtí na infarkty a mrtvice. Pokles krevního tlaku díky omezení soli tak prodloužil délku života Finů o 5-6 let.

Není tedy pochyb, že nadměrný příjem soli v potravě souvisí s krevním tlakem. Důležité je klást důraz i na dostatečný příjem ovoce a zeleniny. Vzhledem k tomu, že největší podíl soli je do jídel a polotovarů přidáván při jejich výrobě, je nutné vyvíjet tlak na potravinářský průmysl. My sami můžeme přispět tím, že si obsah soli v potravinách budeme hlídat a přesolené potraviny nebudeme kupovat. Mnoho výrobců dnes na obalech uvádí obsah soli na jednu porci v procentech, což usnadňuje orientaci zákazníka v tom, kolik soli denně přijme.

 

 

Použité odborné pojmy