Co se rozumí pod pojmem prezumpce (domněnka), je vysvětleno výše. Jako mýtus pak chápeme smyšlenky, nepravdivá tvrzení. Mýty přetrvávají navzdory existujícím důkazům, které jsou s mýty v rozporu. Autoři práce se domnívají, že mýty a domněnky pronikají do mnoha literárních zdrojů a mají škodlivý vliv dokonce i na přesnost a spolehlivost různých doporučení pro lékaře a pacienty. Mohou se také podílet na tom, že finanční prostředky na výzkum a léčbu určitých chorob jsou využívány neproduktivně, případně mají vinu na tom, že je pozornost laiků i odborníků odváděna od užitečných a vědecky podložených informací. Autoři popsali celkem sedm mýtů a šest domněnek souvisejících s obezitou. Kromě toho však ve své práci doložili i spolehlivé a ověřené údaje o léčbě obezity. Z článku se tak dozvíme nejen to, v čem nejvíce chybujeme, když mluvíme o obezitě, ale také zjistíme, co lze dnes o obezitě tvrdit s největší jistotou.
Sedm mýtů o obezitě a odkud pramení
1. Malé a vytrvalé změny v příjmu a výdeji energie vedou k velkým a dlouhodobým změnám hmotnosti. Tento mýtus se opírá především o národní zdravotní doporučení a tzv. seriózní webové stránky, které říkají, že výrazných změn lze dosáhnout i malými, zato pravidelně vykonávanými kroky (např. chůze 20 minut denně).
2. Nastavení reálných cílů při léčbě obezity je důležité, protože jinak jsou pacienti frustrovaní a hubnou méně. Podle teorie zabývající se stanovováním cílů vedou nedosažitelné cíle ke zhoršování výkonnosti a demotivují. Zvláště v případě léčby obezity pak rozpor mezi reálnou a kýženou hmotností narušuje u pacienta schopnost dosáhnout vytyčeného cíle, což může vést k menší snaze hubnout nebo k úplné rezignaci. Tato hypotéza sice zní rozumně, data ale nejsou jednoznačná a některé studie naopak ukazují, že ambicióznější cíle někdy vedou k lepším výsledkům než cíle reálné.
3. Výrazné a rychlé zhubnutí je spojeno s horšími dlouhodobými výsledky než pomalé a postupné hubnutí. Tento mýtus podle autorů pramení především ze zkušeností s nežádoucími učinky nutričně chudých diet (méně než 800 kcal denně) ze šedesátých let minulého století a byl zakonzervován v učebnicích a doporučeních lékařských autorit. Dnes je tento mýtus stále považován za jedno z pravidel správného hubnutí, ačkoli řada studií ukazuje, že oba přístupy mají buďto srovnatelné výsledky, nebo naopak rychlé a výraznější hubnutí přináší lepší výsledky, a to i dlouhodobě.
4. Je důležité zhodnotit připravenost/ochotu pacienta pro změny životního stylu a diety, protože dobrá připravenost/ochota souvisí s větší spoluprácí v léčbě obezity. K tomuto mýtu autoři studie uvádějí, že podle klinických prací připravenost a ochota pacienta vstupujícího do programu snižování hmotnosti nebo podstupujícího chirurgickou léčbu obezity ve skutečnosti nepředpovídá, kolik pacient zhubne, ani nepředvídá, zda bude dobře spolupracovat.
5. Hodiny tělocviku ve školách jsou důležité v prevenci a redukci obezity u dětí. Bohužel jisté je jen to, že kýžený vliv na hmotnost školáků mohou mít jen ty programy či hodiny tělocviku, které dosahují specifické kombinace frekvence, intenzity a trvání pohybu potřebné ke snižování hmotnosti. Tyto podmínky lze asi jen obtížně nastavit a kontrolovat na běžných školách.
6. Kojení chrání děti před obezitou. Názor, že kojené děti budou s nižší pravděpodobností v životě obézní, přetrvává ve společnosti už asi jedno století a je vehementně obhajován. Mezi jeho zastánce patří také WHO (Světová zdravotnická organizace). Autoři citují dlouhodobé studie s velkým počtem dětí podle nichž nemá kojení významný „protitloustnoucí" účinek. Tyto výsledky, jak autoři dodávají, samozřejmě nijak nesnižují celkový význam kojení pro dítě i matku, který je značný.
7. Pohlavním stykem „spálíme" 100 - 300 kcal. Výdej energie při sexuální aktivitě lze kalkulovat pomocí tzv. metabolického ekvivalentu - MET (hodnota vyjadřující klidovou spotřebu kyslíku cca 3,5 ml O2/min na 1 kg tělesné hmotnosti), tělesné hmotnosti v kilogramech a délky trvání aktivity. Autoři uvádějí příklad: muž vážící 70 kg a se třemi MET spálí cca 3,5 kcal za minutu sexuální aktivity (210 kcal za hodinu). Jde o výdej, kterého lze dosáhnout např. chůzí v mírném tempu, tedy rychlostí 4 km/hod. Háček je v tom, že je třeba zohlednit i délku aktivity: běžný pohlavní styk průměrně trvá šest minut, což nepovede k nijak dramatickému spálení energie.
Domněnky kolem obezity
Domněnky (prezumpce) jsou široce uznávané, aniž by byly vědecky potvrzeny nebo vyvráceny. Dá se s nimi tedy naložit jedině tak, že budeme pátrat po spolehlivých datech, která by jejich pravdivost podpořila nebo je naopak vyvrátila. Zde je šest tvrzení, která splňují kritéria domněnek a jsou dostatečně rozšířená, aby je autoři zařadili do žebříčku:
1. Pravidelné snídání chrání před obezitou. Dvě zatím publikované studie neprokázaly souvislost vynechání snídaně a nižším výskytem obezity.
2. Rané dětství je obdobím, ve kterém se učíme pohybovým a stravovacím návykům, které během života ovlivňují naši hmotnost. Dlouhodobé genetické studie ukazují, že vývoj body-mass indexu během života je dán spíše geneticky než přetrvávajícím vlivem učení v raném období života. Klinické studie jiného typu zase poskytují opačné důkazy, nelze se tudíž zatím shodnout.
3. Konzumace dostatečného množství ovoce a zeleniny vede k hubnutí nebo k tomu, že člověk přibírá méně, bez ohledu na to, zda uskutečňuje také jiná opatření proti přibírání na hmotnosti. Bohužel, tím, že bůček nebo pytlík chipsů u televize zajíme talířem zeleniny, si linii nezachráníme. Samotná zvýšená konzumace ovoce a zeleniny bez pohybových a režimových opatření nemůže případnému růstu hmotnosti zabránit nebo vést sama o sobě k hubnutí.
4. Výkyvy hmotnosti (např. známý jo-jo efekt) souvisí s vyšší úmrtností. K takovým závěrům dospěly epidemiologické sledovací studie, byly však pravděpodobně zkresleny zdravotním stavem sledovaných osob (tyto osoby měly zřejmě další výrazná zdravotní rizika). Experimentální studie toto neprokázaly.
5. Svačiny přispívají k obezitě. Studie různého druhu jednoznačně neukazují souvislost mezi konzumací svačin a růstem body-mass indexu či obezitou.
6. Život v dosahu parků a dostatečné sítě chodníků a stezek využitelných pro sportovní aktivity ovlivňuje výskyt obezity. Studie zaměřené na tento fakt byly čistě pozorovací - nelze z nich tedy odvodit příčinu a důsledek (již původně štíhlejší lidé mohou cíleně vyhledávat tyto oblasti); navíc ani tyto studie nepřinesly jednoznačné závěry.
Jasně potvrzená fakta o obezitě
Aby nebyli autoři této práce náhodou podezíráni z úplného negativismu, sestavili na oplátku žebříček faktů, které lze, z pohledu dnešních důkazů, o obezitě zodpovědně tvrdit.
1. Ačkoli genetické faktory hrají významnou roli, není dědičnost naším osudem. Určité změny faktorů zevního prostředí mohou podpořit hubnutí stejně jako nejúčinnější farmakoterapie.
2. Diety (tj. snížení příjmu energie) velmi účinně snižují hmotnost. Snížení příjmu energie je nutným požadavkem na dietu; přístupy jako např. větší konzumace zeleniny nebo pravidlené snídání jsou spíše doplňujícím opatřením ke sníženému příjmu energie.
3. Zvýšená pohybová aktivita zlepšuje zdraví bez ohledu na naši hmotnost nebo to, kolik se nám podaří zhubnout. Jinými slovy, i pravidleně sportující a celkově fit jedinec s nadváhou na tom může být lépe než hubený, který pro sebe nic nedělá.
4. Pravidlená fyzická aktivita nebo cvičení v dostatečném množství pomáhají dlouhodobě udržovat hmotnost.
5. Trvalé dodržování zavedených režimových opatření významně pomáhá v udržení váhového úbytku.
6. Programy podporující hubnutí a udržení normální hmotnosti dětí jsou účinnější, pokud zahrnou do spolupráce rodiče a domácí prostředí. Jinak řečeno, nestačí na děti působit jen ve škole, protože rodina má výrazný formující a motivující vliv.
7. Přímý výdej (i placený) doporučené stravy/diety se správně definovanou skladbou živin má větší účinek na pokles váhy než pouhá doporučení bez takto prováděné kontroly/regulace.
8. Některé léky mohou pomoci dosáhnout významného snížení hmotnosti a tuto hmotnost udržet. U vhodně vybraných pacientů, především s vysokým stupněm obezity, lze dlouhodobých úspěchů dosáhnout i pomocí bariatrické chirurgie, která mimojiné snižuje také riziko diabetu a úmrtnost na srdečně-cévní choroby.
Zdroj: New England Journal of Medicine, leden 2013. www.nejm.org
