Méně soli nad zlato

Sůl nad zlato
Stará česká pohádka má pravdu, že bez soli to nejde. A nejen v kuchyni. Sodík obsažený v soli (v 5 g kuchyňské soli je 2,3 g sodíku) je pro tělo důležitý - je nutný především k přenosu nervových vzruchů, pro svalovou činnost a další důležité funkce našich buněk, včetně udržení dostatečného množství tekutin v našem těle. Zvýšený příjem sodíku však vede k zadržování tekutin v těle a zvyšování krevního tlaku a srdečního zatížení. I zde tedy platí, že všeho moc škodí.

Potřeba versus spotřeba soli
Jak už bylo řečeno, Světová zdravotnická organizace a odborné společnosti doporučují 5 g soli denně pro dospělé a u dětí maximálně 3 g (v USA jsou pro osoby s vysokým tlakem, obyvatele staršího a středního věku a Afroameričany doporučeny také jen 3 g/den). A jaká je realita? Studie INTERSALT (1988), která proběhla ve 30ti zemích (kromě ČR) ukázala, že muži přijímají průměrně 8,6 - 14 g soli denně a ženy 6,9 - 9,8 g. V Česku je situace ještě horší: v roce 2006 spotřeboval průměrný Čech 16,7 g denně.

Proč jíme tolik soli?
Důvody jsou zhruba dva: jedním je návykovost soli a to, že nám sůl zkrátka chutná a druhým je nárůst soli v potravinách kvůli konzervování a technologii výroby potravin. Vědec Geleijnse a kolektiv v roce 1997 rozdělil novorozence a kojence do prvního půlroku života na ty, kterým byla podávána sůl bez omezení a na ty, kteří měli její příjem snížený. Po 15 letech zjistili, že děti, kterým byl po narození příjem soli omezen, měly nižší krevní tlak. V poslední době se také ukazuje, že dlouhodobý vyšší příjem soli ovlivňuje určitá centra v mozku stejně jako čokoláda, cukr nebo tuky.

Jak se bránit?
Z výše uvedeného plyne, že již od narození by měl být příjem soli omezen a dále, obsah sodíku v potravinách by měl být jedním z kriterií jejich nákupu. Průzkum nadace Mayo Foundation for Medical Education and Research v letech 1998 - 2010 totiž prokázal, že 77 % soli pochází z koupených potravin, 12 % z přirozených zdrojů, 6 % přidáme při vaření a 5 % přidáme při dosolování na stole. Obsah sodíku v některých potravinách viz Tab.

Spotřeba sodíku a krevní tlak
Již zmíněná studie INTERSALT ukázala, že zvýšení spotřeby soli o 6 g vede během 30ti let k nárůstu systolického tlaku o 9 mmHg (a naopak, že snížení příjmu vede ke snížení tlaku a k dramatickému snížení výskytu mozkových mrtvic!)

Studie ukázaly i další zajímavost: ne všichni v populaci jsou k nadměrnému příjmu soli stejně citliví. Nejcitlivější jsou kromě Afroameričanů staří lidé, obézní, diabetici, osoby s vysokým tlakem nebo ti, u nichž je citlivost na sůl dědičná. Část populace naopak na zvýšený příjem soli zvýšením tlaku nereaguje.

Co by mohli udělat lékaři?
K tomu, aby ve velkých městech USA snížili producenti množství soli v potravinách, přispěla počítačová simulace, která ukázala, že snížení příjmu soli o 3 g denně by mohlo vést k snížení počtu nově vzniklých onemocnění srdce a cév o 60 - 120 000 případů ročně a roční pokles celkové úmrtnosti by byl nižší o 44 - 92 000 osob. Odborníci by také měli apelovat na výrobce potravin, aby u všech uváděli, kolik soli obsahují (stejně jako už dnes běžně uvádějí zastoupení jiných složek), a na to, aby se při výrobě potravin zbytečně nepřidávala sůl. Lékaři by také měli pacienty poučit o tom, aby se při nákupech zaměřili na obsah soli v potravinách a svůj denní příjem soli sledovali (a to už od kojeneckého věku, neboť podle údajů z roku 2007 překračuje doporučenou denní dávku soli 100 % dětí od tří let!). Na problematiku zvýšené konzumace soli už zareagovali například výrobci dětských příkrmů: třeba 250 g masozeleninového příkrmu Hami (od výrobce Nutricia) obsahuje jen 0,03 g sodíku.

Zdroj: Urbanová Z, Šamánek M. Význam soli v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Cor Vasa 2011;53(4-5).

Vysvětlivky: mmHg - milimetr rtuťového sloupce; jednotka, v níž se udávají hodnoty krevního tlaku, např. 120/70 mmHg (první hodnota udává tzv. systolický tlak a druhá tzv. diastolický tlak).

Tabulka: Obsah sodíku v některých potravinách