Například internetový článek s názvem Hrušky nejsou zdravější než jablka, teorie o typu postavy je vyvrácena, vychází z toho, že „teorií o typu postavy" je myšlen názor, nyní údajně vyvrácený, že osoby s postavou jablka mají vyšší kardiovaskulární riziko než osoby s postavou hrušky.
Ano, nová studie sice nepotvrdila, že by rozložení tuku v těle (jablko vs. hruška) mělo větší význam než množství uloženého tuku (tedy míra obezity), nezpochybnila však ani v nejmenším význam obezity jako rizikového faktoru kardiovaskulárních chorob, dokonce ani význam rozložení tukové tkáně: stále platí, že riziková je, bez ohledu na tvary jablek a hrušek, tzv. viscerální, neboli útrobní obezita, kdy se tuk nadměrně ukládá v okolí vnitřních orgánů: jater, střev a slinivky břišní. Být obézní se tedy stále nevyplácí.
Navíc, podíváme-li se na celou studii podrobněji, její vědecký cíl byl jiný a nejspíš pro širokou veřejnost ne až tak atraktivní: jednoduše řečeno studie zkoumala, zda body-mass index (BMI) a rozložení obezity v těle může lékařům pomoci spolehlivě předvídat, jaké riziko infarktu nebo mozkové mrtvice obéznímu člověku hrozí. Samostatně i společně byly ve vztahu k výskytu první srdečně-cévní příhody posuzovány ukazatele BMI, obvod pasu (břišní obezita, to takzvané jablko) a obezita v oblasti pas-boky (poměr pas/boky, takzvaná hruška).
Studie - „Otesánek"
Studie zkoumající obezitu měla sama „otesánkovské" rozměry: zpracovala individuální data od více než 220 000 osob zařazených v 58 studiích, sledujících rizikové faktory prvních srdečně-cévních (kardiovaskulárních příhod), od nichž byly k dispozici i údaje o BMI a obvodu pasu (a také o poměru pas/boky). Více než polovina osob byla sledována v evropských zemích, třetina v Severní Americe; žen bylo 56 % a průměrný věk činil 58 let. Celkově bylo vyhodnoceno závratných 1,87 milionu osoboroků (osoborok = součet roků pozorování jednotlivých osob) a zachyceno téměř 5 000 nefatálních infarktů myokardu (bez následku smrti), 3 308 úmrtí na ischemickou chorobu srdeční a 2 906 cévních mozkových příhod (mozkových mrtvic).
Co ve studii doopravdy vyšlo?
Když se u zkoumaných osob zohlednil věk, pohlaví a to, zda kouřili, rostlo jejich kardiovaskulární riziko při vzestupu BMI a při zvětšování obvodu břicha (riziko bylo vyšší u lidí ve věku 40 - 59 let, než u starších 70 let). Když se však zohlednily hodnoty krevního tlaku, hodnoty cholesterolu v krvi a výskyt cukrovky (diabetu), klesalo relativní riziko dané BMI a obvodem pasu. Na základě těchto zjištění autoři uzavřeli, že informace o BMI, obvodu pasu a poměru pas/boky (posuzované samostatně nebo v kombinaci) zásadně nezlepší odhad kardiovaskulárního rizika, když máme k dispozici dodatečné informace jako je krevní tlak, krevní tuky a znalost osobní historie cukrovky.
Předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP, MUDr. Petr Sucharda, uvedl pro partnerský lékařský web e-interna.cz:
„Je možné tyto poznatky interpretovat jako popření významu distribuce (rozložení) tukové tkáně? Samozřejmě, že nikoli. Hlavní zjištění, že ani stupeň obezity, ani typ distribuce tukové tkáně podstatným způsobem nezlepšuje předpověď kardiovaskulárního rizika vyplývající z hodnot „tradičních" rizikových faktorů (krevní tlak, krevní tuky, cukrovka), lze totiž interpretovat také tak, že tyto rizikové faktory jsou vázány převážně na obezitu s viscerálním (útrobním) ukládáním tuku. Studie nijak nezpochybnila význam obezity jako podstatného ovlivnitelného rizikového faktoru kardiovaskulárních chorob. Riziko kardiovaskulárních chorob stoupalo jak s BMI, tak se zvětšujícím se obvodem břicha."
Podobný názor má i MUDr. Jan Piťha z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a garant webu Tlukot srdce:
" Je to metodicky velice dobře provedená studie, neboť hodnocení individuálních dat statisíců pacientů z různých studií je mnohem kvalitnější než metaanalýzy. Zdůraznil bych i sofistikované statistické hodnocení. Tato studie neprokázala, že by nadváha a centrální obesita byly významnými prediktory srdečních a mozkových příhod, pokud bereme v úvahu hlavní srdečně-cévní rizikové faktory. Výsledky nejsou překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že právě nadváha a především centrální obezita jsou úzce propojeny právě s hlavními rizikovými faktory srdečně-cévních onemocnění: s věkem, vyšším krevním tlakem, poruchami látkové výměny krevních tuků a cukrovkou. Pokud jsou tedy všechny tyto faktory hodnoceny společně, ztrácí nadváha svůj„statistický" význam, ne však význam pro osoby postižené nadváhou. Parametry nadváhy a obvod pasu bych tedy nezavrhoval, protože jejich příznivé ovlivnění výrazně sníží i uvedené hlavní rizikové faktory srdečně-cévních onemocnění. Dalším faktorem, který může význam nadváhy ovlivnit je fyzická aktivita, která ve studii hodnocena nebyla (viz také článek Nahradíme váhu krejčovským metrem).
Originál: Separate and combined associations of body-mass index and abdominal adiposity with cardiovascular disease: collaborative analysis of 58 prospective studies. The Lancet, Early Online Publication, 11 March 2011.
