Lžou lékaři o cholesterolu?

14.01.2011

V poslední době se objevily názory zpochybňující souvislost cholesterolu se srdečními a obecně cévními příhodami, které se šíří internetem zejména jako nevyžádaná pošta. Možná jste také dostali e-mail doktora Lundella: veřejně se omlouvá za své léčebné postupy a formuluje omyly a chyby, kterých se lékaři údajně na svých pacientech dopouštějí. O co konkrétně jde a co si o obsahu tohoto a podobně zaměřených dopisů myslí čeští odborníci zabývající se prevencí srdečně-cévních chorob?

Co má být novou pravdou?

Dopis podepsaný doktorem Lundellem tvrdí zejména to, že skutečným důvodem onemocnění srdce nejsou vysoké hladiny cholesterolu v krvi, ale chronické (dlouhotrvající) záněty stěn tepen, díky nimž se cholesterol usazuje v cévách. Toto zjištění by mělo vést ke změně způsobů, jakým budou onemocnění srdce a další chronické nemoci léčeny. Cestou prevence už tak podle Lundella nejsou diety s nízkým obsahem tuků a léky nazývané statiny, ale strava prostá hlavních „viníků" zánětů tepen: uměle zpracovávaných jednoduchých cukrů a mouky a rostlinných olejů bohatých na omega-6 mastné kyseliny (kukuřičný, sójový, slunečnicový). Nový životní styl by tak měl být postaven na přirozené stravě (ovoce, zelenina, mléko, máslo, olivový olej).

Cholesterolová teorie versus cholesterolová lež

Podle MUDr. Jana Piťhy z Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM) spočívá problém velké části kritiků „cholesterolové teorie" , která se opírá již i o rozsáhlé studie, jenž prokázaly, že snížení hladin cholesterolu vede k významnému poklesu závažných srdečních i mozkových příhod, v tom, že se touto teorií profesně nezabývají. K jednoznačnému názoru se často přikloní na základě přečtení několika článků či zkušenosti s jednotlivým pacientem, či skupinou pacientů. „Fakta prezentují často vytržená z kontextu a jsou paradoxně více slyšet, protože se objevují spíše v popularizujících mediích a jsou pro nezasvěcené čtenáře přitažlivá díky velkému zjednodušení, bombastickým názvům, případně naznačováním spikleneckých teorií - cholesterolová lobby, cholesterolová lež a podobně", říká MUDr. Piťha.

Zánět je až druhotný jev

Důsledkem podobných veřejných prohlášení odpůrců „cholesterolové teorie" je, že zneklidňují laickou veřejnost, která se najednou musí ptát, kde je pravda, zda důvěřovat doporučením lékařů a co tedy dělat pro ochranu vlastního zdraví před vznikem infarktu myokardu nebo mrtvice.
MUDr. Piťha neupírá kritikům jejich díl pravdy, ale upřesňuje: „V případě aterosklerotického postižení se jedná skutečně o zánět, ale na jeho počátku je vstup částic nesoucích cholesterol do cévní stěny - ty začne naše tělo vnímat jako cizorodý materiál a zahájí následně reakci imunitního systému, který způsobí zánět ve stěně cévní. Pokud zánětlivé procesy pokračují, tedy trvá přebytek cholesterolu napodobující cizí těleso v cévní stěně, může tento zánět částečně či úplně vyřadit danou cévu z funkce, způsobit její rychlý uzávěr a následně infarkt nebo mrtvici. Zánět je tedy druhotný jev. V řadě studií bylo prokázáno, že zatímco snížení krevních tuků vede k významnému poklesu závažných srdečních i mozkových příhod, použití protizánětlivých léků, antibiotik a léčiv používaných v revmatologii, přineslo spíše rozpačité a protichůdné výsledky. Navíc tyto léky mohou snížit celkovou obranyschopnost našeho organismu či vést k odolnosti řady bakterií proti budoucí léčbě antibiotiky".
Podíváme-li se tedy na léčbu aterosklerotického procesu z tohoto pohledu, stále platí, že odstraníme-li příčinu, tj. snížíme hladinu cholesterolu v krvi, zklidní se i imunitní systém a následně odezní (zastaví se, zhojí se) i zánět ve stěně cévní a významně se sníží riziko zdravotní katastrofy. Výše uvedené můžeme shrnout i do lapidárního, ale výstižného doporučení „Aterosklerotické postižení tepen je zánětlivé onemocnění, které jsme schopni zastavit výrazným snížením hladiny krevních tuků." A tohoto cíle lze dosáhnout jak jinak než dietou s nízkým obsahem tuků, pravidelným pohybem a v některých případech též léčbou specifickými léky.

Cholesterol je jenom jeden z mnoha zabijáků

Dalším výrazným argumentem kritiků „cholesterolové teorie" je tvrzení „Známe řadu lidí, kteří mají vysoký cholesterol a nemají žádné obtíže a známe naopak řadu pacientů, kteří mají normální cholesterol a potkala je srdeční či mozková příhoda." I na toto tvrzení MUDr. Piťha nabízí odpověď v souladu s medicínsky ověřenými fakty: „Skutečně známe osoby, které mají vysoký cholesterol a nemají žádné obtíže, naproti tomu skutečně většina pacientů, kteří se stanou obětí srdečních nebo mozkových příhod, má hodnoty cholesterolu spíše průměrné. Vysvětlení je několik. Za prvé nejen cholesterol zabíjí. Známe další rizikové faktory, zejména věk, mužské pohlaví, kouření, vysoký krevní tlak a cukrovku, které i při průměrném cholesterolu mohou způsobit závažnou zdravotní příhodu. Proto kromě cholesterolu je nutné příznivě ovlivnit i tyto faktory." Na příkladu řečeno, mnohem menší riziko infarktu myokardu tak má 20letá štíhlá žena, nekuřačka, maratónská běžkyně se sklonem k nižšímu krevnímu tlaku s cholesterolem 8 mmol/l než 60letý obézní muž-diabetik, kuřák s vysokým krevním tlakem, trávící většinu času na pohovce před televizí, i když má cholesterol „pouze" 6 mmol/l. U tohoto rizikového muže je kromě změn životního stylu vhodné zvážit i razantnější snížení cholesterolu v krvi pomocí léků. Naproti tomu u uvedené ženy s tak razantním ovlivněním nespěcháme.

Měli vaši rodiče infarkt nebo mrtvici?

Druhým důvodem, proč někoho může „sklátit" i průměrný cholesterol, jsou vrozené vlohy. Někteří z nás mají cévní stěnu odolnější vůči „agresorům" z cirkulující krve, někteří naopak citlivější. I přes nesporné úspěchy genetického výzkumu je stále nejdůležitější naše rodinná historie. Vrátíme-li se k předchozímu příkladu - pokud by uvedená žena měla rodiče, kteří prodělali infarkt myokardu či mozkovou příhodu v časném věku (před 60. rokem věku), byl by přístup ke snižování jejího cholesterolu také agresivnější.
A aby toho nebylo málo, kromě cholesterolu mohou škodit i jiné lipidy v krvi. Jejich význam narůstá v posledních letech, a to se stoupající nadváhou a klesající pohybovou aktivitou v naší populaci. Konkrétně se jedná o vysokou hladinou krevních tuků zvaných triglyceridy a nízkou hladinou ochranného HDL cholesterolu. Tyto faktory nazýváme reziduálním rizikem. „Pokud tedy snížíme úspěšně cholesterol, pacient nekouří, nemá cukrovku a vysoký krevní tlak, není stále mimo nebezpečí. Mohou ho ohrozit právě vyšší triglyceridy a nízký HDL. Proto se lékaři v současnosti zaměřují i na tyto faktory, které lze příznivě ovlivnit jak režimovými prostředky, tak některými léky", vysvětluje MUDr. Piťha.

U rizikových osob cholesterol dolů

Závěrem můžeme říci, že ačkoli nelze aterosklerotické postižení našich tepen zjednodušit na teorii „ucpání tepen cholesterolem" a skutečně se jedná o složitější děj, máme jednu jistotu: pokud rizikovým osobám výrazně snížíme hladinu cholesterolu v krvi, snížíme tím podstatně i jejich ohrožení. Pozornost musíme samozřejmě současně věnovat i ostatním rizikovým faktorům.

Více k cholesterolu na www.fzv.cz - Fórum zdravé výživy 

Použité odborné pojmy