Nemoci srdce a cév (tzv. kardiovaskulární choroby) jsou hlavní příčinou úmrtí žen na celém světě - v roce 2015 způsobily třetinu všech ženských úmrtí. Pacientky, které přežijí srdeční infarkt, potřebují rehabilitovat, cvičit, změnit řadu škodlivých návyků jako nevhodný jídelníček nebo kouření. Všechna tato opatření jsou relativně časově náročná, dokážou však zlepšit kvalitu života, celkovou kondici a duševní rozpoložení, zabránit opakovaní infarktů a prodloužit život.
Bohužel se ukazuje, že o 10-20 % méně žen než mužů se zapojuje do rehabilitací po infarktech a ženy častěji takto zaměřené programy přerušují (35 % žen vs. 29 % mužů). Na druhou stranu ženy, pokud se už do nějakého programu na změnu životního stylu zapojí, jsou disciplinovanější než muži a vynechávají například cvičební lekce méně často než muži.
Co lze tedy pro ženy udělat, aby dlouhodobě vydržely?
Nejprve je důležité vědět, jaké překážky ženy mají nebo v čem je ony spatřují. Odborníci například zjistili, že ženy považují rehabilitace po infarktu za „mužský klub“ - dost často jim proto nevyhovuje skladba nebo typ cvičení nebo cviky považují za příliš fyzicky náročné. Důležitou překážkou jsou doby, ve kterých je možné na cvičení chodit - zpravidla bývají odpoledne a v podvečer, kdy se ženy doma starají o chod rodiny. Řada žen, které se přeci jen „utrhnou“, má pak ale výčitky, že se věnuje svým aktivitám na úkor rodiny. Rehabilitace, které se nabízejí v nemocnicích, bývají mnohdy obtížně dostupné pro ženy bez auta nebo řidičského průkazu.
Autoři se také shodují, že rehabilitační programy pro ženy po srdečně-cévních příhodách by se měly v mnoha ohledech modernizovat, aby se staly pro ženy atraktivními.
Atraktivními aktivitami či sporty jsou zumba a různé druhy moderního tance, tai-či, balanční cvičení spojené s technologiemi (např. Wii Fit), Nordic-walking či skupinové procházky.
Starší ženy z docházení na cvičební programy těží dvojnásob: mohou se těšit na setkání s dalšími ženami, mají příležitost se hezky obléct, jsou fyzicky aktivizované a snižuje se jejich obava z pohybu a možných pádů. Mladší ženy naopak preferují spíše aktivity, které jsou fyzickou výzvou (intenzivní intervalové tréninky apod.).
Ženy mají také přirozeně blíže k „družení se“ a ke komunitnímu životu, proto většinou vítají, když si na aktivity mohou přizvat přítelkyni, dceru a podobně, nebo když je program spojen třeba se společným vařením zdravých jídel, přednáškami apod.
Motivaci žen dále podporuje, když mají hodiny cvičení více možností (je na výběr z několika různých dnů v týdnu nebo denních časů) a místo, kde probíhají, jsou dobře dostupné (možnost dojezdu MHD, možnost parkování).
Zdroj: Vidal-Almela S, Czajkowski B, Prince SA, et al. Lessons learned from community- and home-based physical activity programs: A narrative review of factors influencing women’s participation in cardiac rehabilitation. Eur J Prev Cardiol. 2020. doi:10.1177/2047487320907748.
