Laktózová intolerance

24.07.2017

Laktózová intolerance, tedy neschopnost štěpit mléčný cukru laktózu v zažívacím traktu, je velmi častým problémem v běžné populaci, způsobujícím řadu zejména trávicích obtíží. Často se však nemusí jednat o intoleranci, ale o alergii na bílkoviny kravského mléka. Intolerance bývá s alergií mnohdy zaměňována, z hlediska vzniku jde ale o dva odlišné problémy.

 

 

Dále je třeba říci, že bezmléčná dieta je v běžné populaci nadužívána, obzvláště kvůli vlivu médií. V současnosti bývá na mléko a mléčné výrobky totiž nahlíženo s nedůvěrou, jakkoli se jedná o velmi významný zdroj vápníku i dalších látek. 

Laktózová intolerance byla popsána již ve starém Řecku Hippokratem, nicméně podrobné znalosti o této klinické jednotce máme až posledních 50 let. 

Laktóza je disacharid složený z glukózy a galaktózy, který je nedílnou součástí mateřského mléka savců. V mateřské mléce člověka je laktózy více než 7 g/100 ml, v kravském mléce necelých 5 g/100 ml, u některých mořských savců je laktóza však přítomna jen v zanedbatelném množství. 

Za trávení laktózy je zodpovědný enzym laktáza, lokalizovaný v kartáčovém lemu enterocytů (střevních buněk). Aktivita laktázy se objevuje již před narozením, a to už od 8. týdne těhotenství, s nejvyššími hodnotami při narození novorozence. Během několika měsíců po narození však aktivita laktázy začíná klesat, hovoří se o laktázové non-perzistenci. U člověka přetrvává laktázová aktivita zhruba u 30 % populace (hovoří se analogicky o laktázové perzistenci), existují však značné geografické/etnické rozdíly. Nejvíce laktázových perzistorů žije v severní a západní Evropě, vysvětluje se to raným začátkem farmaření v těchto oblastech (s chovem dobytka zde započali již před 10 000 lety…).

Kupříkladu laktózovou intolerancí trpí jen 5 % Britů nebo 17 % Finů. Opačným extrémem je čínská (a další asijské) populace, v kterých laktázová non-perzistence postihuje až 100 % populace, a to již ve velmi raném dětství. Je zajímavé, jaký má tento fakt dopad i na českou populaci. Žijeme v době velkého příklonu k východoasijské medicíně a mnozí se v České republice snaží adoptovat některé z principů například tradiční čínské medicíny, včetně doporučení dietetických. Vzhledem k výše uvedenému není překvapivé, že tradiční čínská medicína se staví striktně proti kravskému mléku, je však velkou otázkou, na kolik je správné tento princip uplatňovat na českou populaci.

Nedostatek laktázy v organismu nazýváme hypolaktázií, a rozlišujeme tři její formy: vrozenou, primární a sekundární. Vrozená hypolaktázie je extrémně vzácná, primární hypolaktázie je ona laktázová non-perzistence popsaná výše, a sekundární, nebo také získaná hypolaktázie je ztráta laktázové aktivity v kartáčovém lemu tenkého střeva v důsledku některého ze střevních onemocnění (infekční enteritida, celiakie…). Dále je důležité zdůraznit, že pro účinnou metabolizaci laktózy bez jakýchkoli projevů laktózové intolerance stačí pouze 50 % výchozí aktivity. Jinými slovy, i ¨mírní¨ laktázoví non-perzistoři tolerují kravské mléko bez jakýchkoli problémů.

Diagnóza laktózové intolerance

Velmi běžnou praxí v ¨diagnostice¨ laktózové intolerance je škrtnutí laktózy z jídelníčku. To však není zcela správné, mnoho pacientů se syndromem dráždivého tračníku, či s jinými příčinami zažívacích obtíží vyloučením mléka a mléčných výrobků ze svého jídelníčku riskuje nedostatek vápníku se všemi možnými nežádoucími důsledky. Proto bychom se měli vždy snažit podezření na laktózovou intoleranci (samozřejmě i případnou alergii na bílkovinu kravského mléka) potvrdit diagnostickým testem. K dispozici máme v současnosti možnost biopsie sliznice tenkého střeva, nebo lepší a citlivější dechový test s ústním podáním 50 g laktózy (odpovídá zhruba 1 litru mléka). Tento test je nicméně obtížně dostupný a trvá 3 až 6 hodin, což snižuje ochotu pacientů tento test podstoupit. 

V každém případě je u pacientů s podezřením na intoleranci mléka vhodné vyšetřit i protilátky proti bílkovinám kravského mléka. Jedná se o specifické protilátky namířené proti jednotlivým molekulárním antigenům. Vyšetření molekulárních antigenů má svůj význam, neboť mléčné kaseiny jsou odolné vůči vyšším teplotám. Pacienti se specifickými protilátkami proti mléčnému kaseinu tak netolerují ani potraviny a jídla obsahující mléčné bílkoviny, která byla tepelně upravena. Na druhou stranu ti pacienti, kteří mají protilátky proti laktalbuminu/laktoglobulinu tepelně upravená jídla obsahující mléčný protein tolerují.

Jak omezit příjem laktózy?  

Předně je třeba podotknout, že laktóza je velmi běžný cukr v potravinářském průmyslu – je totiž zhruba 6x méně sladká než sacharóza a má velmi dobré chuťové vlastnosti. Její produkce se tak jen v USA zvýšila za 25 let zhruba šestinásobně na 300 miliónu kg ročně. Dále je třeba říci, že lidé s laktázovou non-perzistencí většinou tolerují až 12 g laktózy za den, obzvláště, je-li příjem rozložen do celého dne. Je třeba si také uvědomit, že laktózu obsahuje i kozí mléko, jakkoli se traduje, že tomu tak není (zhruba 4 % obsah laktózy v kozím mléce). Naopak rostlinná mléka (sójové, rýžové…) laktózu skutečně neobsahují. Měla by být dávána přednost takovým rostlinným mlékům, která jsou obohacena o kalcium a vitamin D. 

Vhodné je také zkusit fermentované mléčné výrobky, taková mléka a jogurty mají často snížený obsah laktózy až o 50 %, což může významně napomoci odstranit subjektivní obtíže spojené s konzumací klasického mléka. No a konečně máme k dispozici i mléka zbavená laktózy. Je třeba zdůraznit, že pokud někdo zcela netoleruje mléko a mléčné výrobky, musí pečlivě dbát na suplementaci kalciem (a vitaminem D) z jiných zdrojů.

Zdroj: Upraveno podle Vítek, L. Laktózová intolerance. E-interna.cz

Použité odborné pojmy



Fórum zdravé výživy