Střety světů I

27.02.2015

Preventivní kardiolog profesor Richard Češka o tom, zda cholesterol škodí nebo neškodí.

Nevím jak vy, ale já mám v poslední době pocit, že žijeme v mnoha různých světech, které si často vůbec nerozumí, nekomunikují spolu, a to ani v situacích, kdy je na jejich spolupráci závislý život a možná (v některých případech) i existence onoho světa naší planety a lidské civilizace. Ale ty příklady mohou být mnohem jednodušší z každodenního života. Protože těch střetů je nějak příliš mnoho, dovolím si je rozdělit do několika fejetonů. 

Úspěch a mediální svět, aneb příběh Ondřeje Banka (a cholesterolu)

V americkém Beaver Creeku probíhalo nedávno mistrovství světa ve sjezdovém lyžování. Nechci se nikoho dotknout, ale lyžování je sport, který má stamiliony aktivních i pasivních příznivců a úspěch v něm má přeci jen větší váhu než stříbrná medaile v gorodkách. Ve sjezdu, který je na lyžích takovou formulí 1, dojel český sjezdař Ondřej Bank na neuvěřitelném, skvělém sedmém místě. Nejlepší výsledek českého sjezdaře v historii!!! Den poté měl v kombinačním sjezdu Bank opravdu hrozivý pád, který jen zázrakem končil otřesem mozku, bezvědomím a mnoha šrámy. A najednou se rozjela mašinerie honu za senzací. Výborné místo ve sjezdu je prakticky zapomenuto a všichni honí interview: „Pane Banku, na co jste myslel, když jste letěl? Jak se vám to stalo? Proč jste si bral rychlejší lyže? (no abych vyhrál, pane novinář ☺…),“ a když se Ondřej Bank odvrací od záběrů svého pádu, chytáme aspoň rodiče: „Neměli jste o Ondru strach? (určitě jim bylo jedno, když se syn v bezvědomí bezvládně řítil 120km rychlostí po závodní sjezdovce…). 

Co na tom příkladu chci dokumentovat? Že to pozitivní a podstatné (tedy výsledek ve sjezdu) zůstává v našem mediálním světě vždy ve stínu senzačních událostí, většinou s negativním, často tragickým kontextem. Kdysi se říkalo, že v, tehdy ještě Rudém, Právu se dala číst jen černá kronika. Nevím, ale nejsem si jist, jestli by nebyla prioritou i za situace, kdyby úvodníky komunistických tajemníků byly nahrazeny filozofickými úvahami mezinárodních kapacit.

Máme tady ale krásnou paralelu cholesterolu. Boj s hypercholesterolémií patří k největším úspěchům preventivní kardiologie. Ona „success story“ statinů nalezla nedávno pokračování ve výsledku ezetimibové studie IMPROVE IT, která prokázala, že snižování cholesterolu dokonce pod doporučované cílové hodnoty přináší nemocným další užitek ve formě snížení kardiovaskulárních onemocnění (KVO). Moc o ní ale neslyšíme, ani o jejích závěrech, z nichž jeden můžeme popsat: „Cholesterolová hypotéza již není hypotézou, je to prokázaný fakt!“

My se naopak dočteme na internetu (i názvy článků byly zkreslené), že cholesterol neškodí. Ano, skupina amerických vědců přinesla argumenty o tom, že někdy až velmi striktní doporučení restrikce živočišných tuků a cholesterolu není podloženo tak tvrdými daty, jak by se zdálo. Určitě jejich názory stojí za odbornou diskusi. V dnešním, mediálním světě se ale objeví výše zmíněné pokroucené tvrzení, že cholesterol neškodí.  Ponechám stranou fakt, že převážná část populace (v USA i v ČR) nejen nerespektuje onu doporučovanou striktní redukci tuků v potravě, ale bohužel existuje stále mnoho lidí, kteří živočišnými tuky hradí 50 % energie, jsou obézní, kouří a umírají proto na KVO.

Ano, reflexe obrazu, který nám přináší mediální svět, vidíme v ordinaci jako: „Doktore, tak s tou dietou to není tak žhavé co? Četl mi to syn z internetu (syn i pacient mají oba body-mass index ke 40, otec je po srdečním infarktu). A ty prášky na cholesterol jsem taky přestal užívat, když ten cholesterol neškodí…“ No nic. Pokouším se vysvětlit. Když se mě ale na rizikovost cholesterolu ptají kolegové lékaři, myslím, že něco bude špatně. 

Nevím jak, ale měli bychom se pokusit ten obraz reálného světa pověsit aspoň na stejně významné místo, na jakém se hřejí ty bubliny světa mediálního.

Použité odborné pojmy



Fórum zdravé výživy