Podobně Nurse's Health Study prozradila, že 23 % žen ve zdravotnictví má BMI nad 25 a 5 % BMI nad 32.
V rámci jednoho z letošních lékařských kongresů v Kanadě na toto téma hovořil dětský kardiolog dr. Brian McCrindle z Toronta.
Ukázalo se, že lékaři, kteří sami žijí zdravě a aktivně, se u svých pacientů více věnují poradenství týkající se zdravých návyků. Podobně lékaři (a lékařky), kteří pravidelně cvičí, s větší pravděpodobností doporučí sportování i svým pacientům.
McCrindle upozornil ovšem také na jednu znepokojující skutečnost: lékaři mají tendenci svůj životní styl vnímat zkresleně: ačkoli průzkum ukázal, že 40 % lékařů má nadváhu (dle BMI), více než polovina těchto lékařů sama sebe ohodnotila jako osoby s „normální" hmotností. V jiné kanadské studii hodnotilo více než 91 % z 3200 lékařů sebe sama jako osoby s dobrým až výborným zdravím (37 % z nich mělo BMI mezi 25 až 30 a 8 % BMI nad 30). Podle McCrindleho je to zajímavé: zatímco lékaři jako důvod, proč neinformují pacienty o zdravém životním stylu, nebo jen málo, uvádějí problém na straně pacienta (nedostatek motivace/nedostatek podpory ze strany rodičů v případě dětských pacientů), jiné studie ukazují, že pacienti jsou ochotnější přijímat doporučení od lékařů, kteří mají normální hmotnost, nebo kteří jsou otevření v oblasti vlastních zdravých návyků.
Autor přednášky ovšem neušetřil ani nemocnice: upozornil, že také ony jdou zhusta pacientům špatným příkladem tím, že umožňují umisťovat v prostorách nemocnice automaty na nezdravé pamlsky a sladké nápoje, nebo pronajímají prostory bufetům typu fast-food. Fast-foodové restaurace a bufety jsou podle průzkumu přítomny v areálu 89 % amerických a 50 % kanadských nemocnic. Navíc, část finančních příjmů podobných podniků v nemocnici je příjmem pro onu nemocnici (McCrindle doložil na příkladu vlastního pracoviště, že toto si na provozu fast-foodu Burger King v areálu nemocnice vydělá 200 000 dolarů ročně).
V praxi se také potvrdilo, že zdravotnická zařízení s nejhorší kvalitou jídla propagují zdravý životní styl s nejmenší pravděpodobností.
Závěr přednášky vyzněl spíše optimisticky: autor se domnívá, že se situace mění k lepšímu, byť ne rapidně: lékaři si začínají více hledět vlastního zdraví a začínají si uvědomovat, že to, jak sami vypadají a žijí, má vliv na jejich pacienty. McCrindle navíc doporučuje využít v edukaci pacientů otevřeně své vlastní zkušenosti se sportováním a zdravou výživou.
